Historie šroubováku

Křížový šroub a křížový šroubovák vynalezl Henry Phillips ve 30. letech 20. století. Za prvé se používá na montážní lince automobilů. Křížový šroub a křížový šroubovák se proto také nazývají křížový šroub a křížový šroubovák.
Aby se na šroub s drážkou uvalil malý krouticí moment, lidé mysleli na otevření drážky na hlavě šroubu a pomocí odpovídajícího drážkového šroubováku lze šroub snadno utáhnout a povolit. S rychlým rozvojem vědy a techniky se však aplikace šroubu stále více rozšiřuje a objevují se i nedostatky šroubu a drážkového šroubováku. Za prvé, jakmile je štěrbina hlavy šroubu poškozena, šroub nelze vyšroubovat. Čím delší je délka štěrbiny, tím snáze dojde k jejímu poškození v procesu kroucení.
Aby se zkrátila délka zářezu, zlepšila se schopnost zářezu odolávat poškození a přenesl stejný točivý moment, lidé uvažují o použití křížové drážky, která vydrží stejný krouticí moment, ale délka zářezu je o polovinu kratší a odolnost proti poškození je výrazně zvýšena. Šroubovák je původně klikatého typu a nelze jej použít pro šrouby s křížovou drážkou. Vyrábí se pouze další křížový šroubovák odpovídající šroubům s křížovou drážkou. Existují dva druhy šroubováků.
Šroub s drážkou se používá od doby, kdy byl stroj vynalezen. Na starém stroji není možné vyměnit všechny šrouby. Křížový šroubovák nelze použít na drážku. Šroub s drážkou se stále používá ve výrobě, takže drážkový šroubovák by měl zůstat zachován. Tímto způsobem většina nových strojů používá šrouby s křížovou drážkou a staré se stále používají, takže je možné použít dva šroubováky současně.